Český básník Filip Hajn

Fiktivní rozhovory

Filip Hajn
Mistrovy rozmluvy
Mistr, tazatel a komorník, 10. 1. 2010

B: básník, tedy mistr
T: tazatel, tedy žurnalista Hektor
K: komorník

T: Dobrý den...

B: A ven!

T: To bylo snad na mne?

B: Kdepak, jemine.
To patřilo komorníku,
těm jeho opět nastraženým ušiskům!

T: Už jsem se lekl...

B: Komorníče, co kdybys raději něco upekl?

K: Upekl?

B: Jak jsem řekl.

K: A co si, pane, Váš jazýček ráčí?

B: Inu, zatop třeba pod jehněčím.
Zmiz už!

K: Jak pán poroučí.
Již jsem huš.

B: Tak co Vás ke mně přivádí, doktore?

T: Nejsem lékař, ale říkejte mi, prosím, Hektore.

B: Doktor, nebo Hektor - to není důležité,
zajímá mne však, co tu tedy pohledáváte?

T: Mistře, rád bych navázal na náš poslední rozhovor.

B: Již si vzpomínám, Vy jste ten redaktor!

T: Zajisté, pohotová tužka zvaná Hektor.
Zatím však pouze řadový žurnalista.

B: Ach, další kariérista.

T: Pojďme k první otázce...

B: Dobře, nebude-li o lásce...

T: Mistře, nad čím jste rozjímal při své poslední procházce?

B: Bylo to velmi zvláštní,
poslední mé špacírování.
Rozjímal jsem nad jednou vílou,
ženou krásnou a tuze milou.

T: A kam nakonec došla Vaše hluboká mysl?

B: Sám již nevím, zda našla nějaký smysl.
Avšak když jsem se opět na pevné půdě ocitnul,
hezký to pohled mne minul...

T: S dovolením, mistře, komu ten pohled patřil?

B: Tomu byste, Hektore, nevěřil,
ale kouzelné oči té dívky jsem spatřil!

T: Oné víly,
jež krátce předtím tančila ve Vaší mysli?
Nebyl to snad jen sen?

B: Kdepak sen,
byl krásný slunný zimní den.

K: Jehněčí již je hotové, pane.
Mohu začít servírovat?

B: Jistěže, komorníče, ale nečekejte žádné spropitné.
Přítomný pan Hektor dnes bude se mnou hodovat.

Ukázka z básně Dědinka

Tam, kde končí Země česká,
jest krajina tuze hezká,
hezká jako sen,
i když je modravý den.