Český básník Filip Hajn
dnes je středa 8. 2. 2012, svátek má Milada
dnes je středa 8. 2. 2012, svátek má Milada
B: básník, tedy mistr
T: tazatel, tedy žurnalista Hektor
B: Kdo to zvoní, sakryš,
že by zas dítka přišla škemrat o bakšiš?!
Mazej otevřít, komorníče!
Vlastně volno dnes máš, ty zkrachovalče.
T: Dobrý den, mistře...
B: Heleme se, to jste opět Vy?!
T: Vyrušil jsem Vás snad od kávy?
B: Máte vskutku dobrý postřeh.
T: Nebyli jsme snad dohodnuti na dnešek?
B: Ale pešek.
T: Co jste, mistře, povídal?
B: Inu, ať ráčíte vstoupit dál.
T: Mnohokrát děkuji,
jen co si své galošky zuji.
B: Máš chodit bos,
kéž by Tě poštípalo hejno vos!
T: Něco povídáte?
B: Jen, že se s tím strašně loudáte.
T: Tak už je to,
již mám zuto.
B: Svatá prostoto!
T: Mistře, nemáte ve vlastnictví botníček?
Rád bych si do něho uložil pár svých botiček,
aby mi je neuloupil nějaký zlodějíček.
B: Nemám škrpálovník!
T: Ach, Vy jste ale básník!
B: Lichotky zanechte u svých škrpálí,
cítím, že na plotně se mi něco pálí.
T: Váš komorník dnes snad nevaří?
B: Nikoli, jelikož má volno celé září.
T: Mistře, ale nyní máme přeci leden.
B: Mně to nepovídejte - zas utekl, nezbeda jeden!
T: Musím říci, že posledně to jehněčí bylo vskutku znamenité.
B: Nebojte, Hektore, dnes ani psí kůstku nedostanete.
T: Co vlastně vaříte dobrého?
B: Vše je na uhel, takže již ničeho.
T: Můžeme přistoupit k dnešnímu rozhovoru?
B: Ovšem, jen, co si sundám zástěru.
T: Mistře, díváte se někdy tam nahoru,
na tu hvězdnou oblohu?
B: Když slunce usne za hrází noci,
nechávám se unášet nebeskou planinou,
planinou tančícími hvězdami projasněnou,
než zjitra opět začnou výt vlci.
Život hvězd začne se chýlit ke konci,
avšak jen do následující noci,
kdy navrátí se na oblohu jasnou,
a k novému životu opět nadechnou.
T: Jak vidno, mistře, večerní nebe Vás velmi fascinuje.
B: Ano, je pro mne malým kouskem ráje,
který mou maličkost při tvorbě často inspiruje.
Již jako malý jsem miloval ten pohled,
kdy svit hvězd byl na dohled.
T: Co Vás inspiruje více,
nebe, nebo tlukot srdce?
B: I jitřenka má své srdce,
takže těžko říci, co více.
T: Mistře, mluvíte často ve verších?
B: Ne, jen když prší.
Jako s křídly letíš,
stále níž a níž,
vzduch kolem sebe cítíš,
jak jsi zemi blíž,
ještě blíž...