
dnes je středa 8. 2. 2012, svátek má Milada
B: básník, tedy mistr
T: tazatel
T: Dobrý den, mistře, jak se dnes máte?
B: Inu, začal jste opravdu chytře a bystře.
Vždy se cítím skvěle při čaji o páté.
T: Pokaždé v tuto dobu si vroucí šálek dáváte?
B: Netluče-li můj komorník špačky, tak zajisté.
T: Mohu tedy položit otázku první?
B: Nedáte-li jinak, sem s ní!
T: Co Vás, mistře, přivedlo k veršování?
B: No, to by bylo na dlouhé povídání,
ale především asi něžné pohlaví.
Rovněž si rád hraji se slovy.
T: Takže Vaše první verše pocházely od srdce?
B: Ano, mé srdce je psalo jedné dívce.
T: Máte ji rád stále?
B: Inu, láska je krásná, ale mnohdy velmi pomíjivá chvíle.
Navíc od oné doby již uběhlo pár let,
a ctím zásadu nevracet se do stejné řeky zpět.
T: Láska je pro Vás, mistře, zřejmě velkou inspirací.
B: Zajisté, avšak především v mých tvůrčích počátcích.
T: Dnes už snad není?
B: Ženská krása je na světě k nezaměnění,
vždy pro mne bude jakýmsi uměleckým dílem,
avšak ve své tvorbě jsem se rozhodl jít i za jiným cílem.
T: A ten jest?
B: Docela prostý jest,
trochu se oprostit od niterních cest.
T: Co tím Vaše ctěná mysl míní, bodrý člověče?
B: Především hledání nové tvůrčí inspirace,
jež pronikla do některých mých básní v minulém roce,
jelikož už nechci psát jen o lásce.
T: Vidím, že Váš šálek je už takřka prázdný...
B: Váš postřeh vskutku není špatný...
Za chvilku vyrážím na svou pravidelnou procházku.
T: Dovolte mi tedy prosím, mistře, poslední otázku:
Vypadáte výborně, přesto, kolik je Vám vlastně let?
B: Doufám, že nikdy více jak třicet.