Český básník Filip Hajn

Básně

Filip Hajn
Sedmdesát čtyři, 17. 2. 2012

Více jak sedmdesát let,
měli jsme společný svět,
svět jedné milované vlasti,
ale bratr cítil se v pasti.

Nad hlavami hrdá vlajka vlála,
červeně, bíle i modře,
barvami, jež oba znali dobře,
přesto jen v Povltaví zůstala.

Dvě hymny staly se jednou,
naší písní společnou,
která zněla na prahu Matičky,
a též s láskou navštěvovala,
když v srdcích národa ožívala,
v Podunají vinoucí se cestičky.

Náhle však přišel čas půlnoci,
poslední roku devadesátého druhého,
během níž Československo podlehlo,
rukou vyšší politické moci.

Ukázka z básně Životy (Božihodské ulice)

Jako by se náhle zastavil ten nezadržitelný čas,
ulice záhy marně životy hledají,
někde v dáli právě dozněl poslední kostelního zvonu hlas,
podél nekonečných cest petrolejové lampy pomalu skomírají.