Český básník Filip Hajn

Básně

Filip Hajn
Potkalo mě něco krásného, 26. 10. 2009

Potkalo mě něco krásného,
tak krásného a slovy takřka nevyslovitelného...

Když jsem poprvé uslyšel ten milý hlas,
neznal jsem ještě pohled těch očí,
promlouval ke mně stále a zas,
až jsem k té něžné tváři hlavu otočil.

Náhle jako by mi radost vstoupila do žil,
Bože, jak krásného to člověka jsi stvořil,
kéž bych pro něho po věčnost žil,
jak nádherným pohledem jsi tu dívku obdařil.

V jejích očích zrcadlil se můj smích,
na něžné tváři dala se radost číst,
ten okamžik navždy zůstane v myšlenkách mých,
kdy jsem poprvé mohl v jejích očích číst.

Potkalo mě něco krásného,
tak krásného až takřka nepopsatelného...

Ukázka z básně Nevysloveno

Zlatavá stezka vinoucí se k pasu,
milý podléhaje v její krásu,
krásu tuze přiléhavé látky,
kdy dívku objal,
anděla, jehož hýčkal,
v nekonečné náruči lásky.