Český básník Filip Hajn

Básně

Filip Hajn
Obraz inspirace, 18. 2. 2012

Vešel do pokoje setmělého,
místa docela utichlého,
a když uléhal se svým snem,
loučíc se s odcházejícím dnem,
tam v rohu pod měsíčním svitem,
potkal se s tím nejkrásnějším citem.

Seděla nevinně na jeho lůžku,
zlaté pramínky jí stékaly po ramenou,
nohu měla ladně přes nožku,
dosud nespatřil dívku tak nádhernou.

Zjevila se mu jako andělská bytost,
jež ve spícím srdci probudila radost,
radost z něžných blankytných očí,
které naň hleděly,
od okamžiku, kdy se setkali,
tou tichou a láskyplnou nocí.

Posvátná místa byla skryta závojem,
závojem jemných zlatých pramínků,
ach, jaký to božský vjem,
jehož se toužil dotknout,
aniž by se mohl rozplynout,
alespoň na malou chvilinku.

Ukázka z básně Evino pohlazení

Mám pouhé jedno přání,
abychom se brzy viděli,
již mi scházíš velmi,
básníkovo milé zdání.